Jak to všechno začalo...

Roveři a Rangers tak nějak vždycky patřili k Polaneckému středisku a vždycky tady byli, ale nikdy to nebyl kmen. Byla to jen družina. Sestava Roverů a Rangers se co pár let mění. Ti starší odejdou věnovat se své práci rodině a místo nich přijdou skauti a skautky kteří dosáhl věku nad 15let. Někdy kolem roku asi 2002 se objevil tehdy ještě dlouhovlasý Orgi a ten měl myšlenku že si založíme roverský oddíl. Moc mu ta myšlenka nevyšla, ale alespoň se chopil programu na schůzky a vedení roverů. A tak vznikl roverský kmen. Název někdo vybral a byl to název RK Galové. Háček je v tom, že ne každý je hned členem Galů. Může chodit na schůzky, ale když opravdu chce být Gal, musí splnit několik úkolů a projí tajným rituálem. Taky jsme si nechali udělat nášivky na kroj a začali jsme jezdit po různých akcích. Obrok 2003, Moravskoslezské Jamboree, 85. výročí skautingu v Ostravě a potom Obrok 2005 a samozřejmě navštěvujeme pravidelně a každoročně seminář na Hukvaldech spojeny na konci se skautským plesem. Jezdí s námi i Tony… Člen, který vždycky všude udělá binec a zase se ztratí. Nikdy ho nikdo neviděl… Náš imaginární člen, který za všechno může. Schůzky máme obvykle v pátek od 18 - 19 hodin v naší klubovně, podle toho jak se nám obvykle chce a jak je čas. Schůzky obvykle končí hodně pozdě večer. Někdy schůzky nejsou, protože místo nich jdeme třeba za kulturou, nebo jedeme na nějakou akci. Někteří RR vedou světlušky, vlčata nebo skauty a trochu se podílí na vedení oddílu.

Náš pokřik....

Náš pokřik vznikl na Obroku roku 2005, protože jsme se cítili blbě že všichni ostatní nějaký ten pokřik měli a řvali ho tam každou chvíli. Tak jsme si tam vymysleli pokřik, který by nás vystihoval, charakterizoval. A řvát tam něco jako: Hej, hej, hej, Galové jsou nej, je už trošku ohrané, a tak jsme dospěli k pokřiku:

Správné prase, všecko spase!

Náš pozdrav...

Samozřejmě když už je pokřik, musí být i pozdrav! Pokusím se ho odborně popsat:

Přistoupíme k danému člověku, kterého chceme pozdravit pradávným galským pozdravem, asi na vzdálenost 32cm a podíváme se mu do očí. Poté chytne pravá ruka ze zadu hlavu toho druhého a mohutným škubnutím spojíme hlavy dohromady. Většinou uslyšíme dunivý a prázdný zvuk. To je známka toho že pozdrav byl vykonán správně a poctivě. Obvykle po pozdravu se oba drží za čelo, což můžeme už taky brát jako součást pozdravu.

Jak dlouho se známe?

Každý se s každým známe jinak a postupně jsme se ve skautu scházeli a přicházeli. Takže první se ukázal ve skautu Míša, Štika a potom Aleš. Jsou tedy služebně nejstarší z nás. Pak se ukázaly Denča, Iris a Pepr. Dále Ufon, Lulu, a Hanka a o pár let později Majki, Cin Cin, Víťa a o dalších pár let se objevil Orgi a na konec před dvěma lety Laco a před ani ne rokem Sporty...A samozřejmě TONY! Ten se nám narodil roku 2005 na táboře na Slezské Hartě v našem TP. Všichni jsme se ale poprvé asi setkali na prvním společném táboře v roce 2002(asi). :-)

Co máme v plánu…

V plánu máme určitě spoustu věcí. Navštívit spoustu akcí, dostat do střediska více dětí a úspěšně je vést. Akce které plánujeme jsou navštívit jsou třeba Obrok 07 nebo seminář na Hukvaldech. Někteří se chceme jet vzdělávat a udělat vůdcáky, čekatelky nebo jet na Elixír, Smršť nebo jinou podobnou akci. Určitě budeme chtít zase příští rok spáchat nějaký tábor a zkusíme ho dělat zvlášť... Je toho spousta. Snad nám to všecko vyjde.